Otevřenost na pracovním pohovoru - jak moc už je příliš?

Zaměstnavatel: "Co je Vaše největší slabina?"
Uchazeč o práci: "Nejspíš moje upřímnost."

Zaměstnavatel: "Nemyslím si, že to je zrovna slabá stránka."
Uchazeč o práci: "Mně je u pr***e, co si myslíte." 

OK, rozhodně nenavrhujeme až takovou formu brutální upřímnosti. Je určitá hranice mezi otevřeností a hulvátstvím. Ale lhaní ti v dlouhodobém horizotu taky může pěkně zavařit, takže navrhujeme co největší míru upřímnosti ohledně těch hlavních oblastí, které budou tvého potenciálního zaměstnavatele zajímat. Tvoje: 

  • Schopnosti
  • Motivace
  • Poslední práce

Rozeberme si je tedy jednu po druhé a podívejme se, kdy je naprosto zásadní být co nejotevřenější, a kdy je dobré uchýlit se k poněkud diplomatičtějším odpovědím.

pracovní pohovor

Otevřenost ohledně tvých schopností 

Je to taková pohovorová klasika: tvůj potenciální zaměstnavatel pokládá dobře mířené otázky a ty začínáš přibarvovat jak moc umíš x, y nebo z. Situace pochopitelně svádí k tomu, abys svoje schopnosti nadhodnotil/a a řekl/a svému případnému nadřízenému to, co si myslíš, že chce slyšet. Nespočet článků se tomuhle tématu už věnoval, takže tě asi nepřekvapí, že i my jsme přesvědčeni, že lhaní se v tomhle případě zatraceně nevyplatí.
 
Přílišné nadhodnocení tvých schopností může vést i k tomu, že se dostaneš na pracovní pozici, kterou jednoduše nedokážeš zvládnout. Většina zaměstnavatelů hledá někoho, kdo do jejich firmy co nejlépe zapadne a budou proto jedině rádi, pokud jim na rovinu řekneš, co umíš a co ne (a co se nemáš problém doučit).

Na druhou stranu někteří z nás postrádají potřebné sebevědomí a mají tendenci se spíš podceňovat. Pokud je to i tvůj případ, projdi si před pohovorem svoje kariérní i studijní úspěchy. Zamysli se nad tím, jak moc ses posunul/a a kolik toho můžeš nabídnout. Otevřenost ohledně tvých limitací je důležitá, ale stejně klíčová je i zdravá sevedůvěra.  

Otevřenost ohledně tvé motivace

Nemusíš nám nic vysvětlovat - naprosto chápeme. Ne vždycky se podaří „ulovit“ práci snů a někdy nastoupíš na pozici prostě proto, abys ji mohl/a použít jako odrazový můstek k lepším kariérním zítřkům. 
 
Tady je příklad extrémní upřímnosti ohledně motivace (převzato ze StackExchange): 
 
Můj oblíbený příběh o upřímnosti na pohovoru je jeden uchazeč, se kterým jsem měl interview a který, když jsem se ho zeptal „proč chcete pracovat v tomto týmu?“ -- vcelku snadná a přímočará otázka -- odpověděl: „nechci, ale ten tým, kde bych rád pracoval, momentálně nenabírá. Chci pracovat rok ve Vašem týmu a pak přejít do toho druhého.“ Body za upřímnost, odmítnutí uchazeče ze zjevných důvodů. – Eric Lippert
 
Většině zaměstnavatelů je jasné, že většina lidí je motivována penězi a kariérním postupem, není proto potřeba jim to zdůrazňovat při pohovoru. Otázky na motivaci jsou proto právě tím místem, kde je dobré postupovat opatrněji, zaměřit se hlavně na pozitivní aspekty dané společnosti a pracovní pozice a dát najevo svoji touhu pracovat právě tam.

Možná budeš svoje nadšení trochu přehánět, ale je potřeba myslet na to, jak se tvůj potenciální zaměstnavatel cítí a co doufá, že uslyší. Nezapomeň, že daná firma je pro něj pravděpodobně velmi důležitá a chce vědět, že i tobě na ní záleží.
 
Ovšem jedna věc je lehce nadhodnotit svůj entuziasmus, ale naprostá lež je něco úplně jiného (a silně kontraproduktivního). Pokud nemáš v plánu zůstat na dané pozici dlouho nebo z ní vážně nepřekypuješ nadšením, tak na pohovoru netvrď přesný opak. Mezi projevením nadšení a pletením si vlastního biče je tenká hranice a je na tvém úsudku najít zlatou střední cestu.

Otevřenost ohledně tvé poslední práce

Tohle je naprosto zásadní oblast o které se moc nemluví. Mluvit narovinu o problémech a výzvách ve tvé staré práci je na pohovoru potřeba, ale je snadné nechat se unést a začít na bývalého zaměstnavatele nebo kolegy vyloženě nadávat.

Práci obvykle měníš, protože ti v ní něco nevyhovovalo, takže je jasné, že když chodíš po pohovorech, frustrující aspekty minulého místa jsou pro tebe ještě živé. Přesto si dovolujeme navrhnout mluvit o tvé minulé práci velice opatrně.

Samozřejmě, zmiň se o problémech, kterým si v ní čelil/a, ale nezapomeň taky říct, jak ses s nimi vypořádal/a a co ses díky tomu naučil/a. Ukaž jak z tebe tyto zkušenosti dělají ideálního kandidáta na pozici, o kterou se ucházíš.

Kritizovat konkrétní spolupracovníky a obecně nadávat na svého minulého zaměstnavatele ti ale bude akorát na škodu. Ten, kdo s tebou vede pohovor, si bude říkat, „Bude za rok takhle mluvit o nás?“.

Otevřenost je ta nejlepší strategie - V 95 % případů

Mluvit narovinu je obecně to nejlepší, co můžeš na pohovoru udělat, ale existují určité výjimky. Bohužel je v podstatě nemožné dopředu přesně říct, kde je ona imaginární hranice - spolehni se pro to na svůj úsudek. Přímo lhát nikdy není dobrý nápad, ale vyzdvihovat pozitiva tě na pohovoru ukáže v lepším světle. Pokud máš pochybnosti, drž se pravdy a své osobnosti a na nic si nehraj.
 
Pracovní pohovory jsou trochu jako randění - snažíš se ukázat svoje nejlepší já, ale tvůj protějšek brzy zjistí, kdo doopravdy jsi.
 
Tak ať to není moc velké překvapení! 
 

Zdroje 
https://www.reddit.com/r/Jokes/comments/4826wm/a_man_goes_to_a_job_interview/
http://www.careerfaqs.com.au/careers/interview-questions-and-tips/how-honest-should-you-be-at-a-job-interview
https://workplace.stackexchange.com/questions/67452/how-honest-should-you-be-in-a-job-interview